Dřišťály v bonsajové tvorbě

Získávání výchozího materiálu

Pokud se rozhodneme pro mladou bonsai, je nejlepší navštívit okrasné zahradnictví a vybrat si podle obecně platných zásad (kvalitní náběhy, co možná nejsilnější kmen, alespoň čtyři kosterní větve, jemné rozvětvení) kontejnerovaný výchozí materiál, který můžeme hned přesadit do misky a začít tvarovat, pro začátek nejlépe řezem. Lepší je ale vysadit zakoupenou rostlinu do záhonu, kde rychle přirůstá potřebná hmota. Hodně zajímavé mohou být ale i „zahradní jamadori“, získané např. při likvidaci přerostlých živých plotů nebo dřišťálů z veřejné výsadby. Dají se poměrně dobře vykopat i s potřebným množstvím kořenů a snáší radikální řez, po kterém ochotně obráží.

Stanoviště

Bonsaje z opadavých a poloopadavých dřišťálů můžeme pěstovat na slunečné stanoviště, stálezelené druhy ponecháváme raději v polostínu. Z opadavých druhů snáší silnější zastínění především dřišťál obecný, který je navíc velice otužilý a stejně jako jeho ostatním kolegům mu nevadí ani znečištěné ovzduší městských aglomerací. Je to tak jeden z vhodných druhů pro pěstování bonsají na balkonech v panelácích velkých měst... 

Zem a přesazování

Na půdní substrát jsou náročnější dřišťály stálezelené, které mají rádi zeminu humózní, vlhčí a výživnější, opadavé druhy porostou bez problémů dobře i v zemi méně výživné, sušší, popř. vápenité. Při míchání substrátu pro tyto bonsaje si ale dělat velké starosti nemusíme, miniatury dřišťálu porostou spolehlivě i v základním typu I (zem, rašelina a písek v poměru 1:1:1), akadama je samozřejmě jako přídavek dobrá vždy. 

Zálivka

Na vodu dřišťály náročné nejsou, ale pokud je budete zalévat málo, začnou jim osychat kraje listů, popř. zaschne část listové plochy úplně. „Svěsit hlavy“ a následně usychat mohou také nejmladší výhony, ale po doplnění vody se rychle zvednou, popř.  po přísušku kmen a kosterní větve bez problému obrazí. Samozřejmě, pokud nebylo sucho fatální.

Hnojení

Bonsaje z dřišťálů hnojíme stejně jako ostatní základní druhy domácích dřevin zhruba ve 14-denních intervalech organickými nebo minerálními hnojivy. Pokud jim ale na jaře dopřejete více dusíku, budou reagovat nárůstem „rychlého dřeva“, které je na první pohled na rostlině vidět, popř. velkými listy. 

Řez a tvarování

I když lze bonsaje z dřišťálů dají pěstovat v podstatě v jakémkoliv známém stylu (H. Tomlinson ve své knize doporučuje např. volně vzpřímený, šikmý, strom na skále, strom v kameni, trs, vor nebo i saikei), měli bychom vědět, že obecně existují čtyři základní habituální typy: vulgaris (štíhlý, protáhlý vzrůst), thunbergii (pravidelný, hustý, polokulovitý vzrůst), gracilis (růst polokulovitý, ale větévky jdou do převisu) a compacta (nízký, široce rozložitý, plochý a nahloučený růst). Pokud víme, který druh nebo kultivar do bonsajové sbírky zařazujeme, můžeme tvar stromku v misce těmto typům snadno přizpůsobit. 

Dřišťály tvarujeme spíše řezem než pomocí drátování. Je to dáno jednak tím, že mají trnité výhony a práce s nimi tudíž není bez problémů a také skutečností, že z větví snadno odřeme kůru. Základní nebo i hlubší řez do starého dřeva děláme v době nástupu vegetace, kdy odstraníme z koruny namrzlé větve a rostlinu prosvětlíme. Pří silném zpětném řezu je třeba dát následně pozor na množství křehkých, mladých výhonků, které obráží často i z kořenových náběhů.

Choroby a škůdci 

Chorobami a škůdci dřišťály ve výsadbě ani bonsaje z nich v podstatě netrpí, jsou ale hostitelem rzi travní (Puccinia graminis). Proto by se opadavé druhy neměly např. jako rozlohou větší živé ploty vyskytovat poblíž orné půdy (postačující vzdálenost je 300 m), bonsají se to však zcela logicky netýká.

Zimování 

Stálezelené druhy jsou obecně choulostivější a tak pro ně vybíráme chráněná zimní stanoviště, která zabrání působení vysušujících větrů. Po zapuštění do záhonu je důkladně prolijeme vodou a můžeme přidat i zimní „přikrývku“ v podobě kompostu, rašeliny nebo lesní hrabanky. Krytí chvojím nutné není. Opadavé druhy jsou odolnější a tudíž žádný zimní kryt nepotřebují.