redakce 23.05.2023 zahrady
Návrh na realizaci japonského zákoutí v několika variantách...
Také máte u svého domu prostor, který byste rádi proměnili na netradiční oázu klidu? Pokud ano, pojďme na to! Pár m2 stačí!
Místo, pro které je na následujících stránkách zpracována studie na vytvoření zákoutí v japonském stylu, se nachází u rekonstruovaného rodinného domu poblíž Prahy. Jedná se o prostor, který navazuje na přístupovou cestu a majitelé domu kolem něj budou chodit v podstatě každý den. Tento pozemek v sobě ale ukrývá i některá úskalí. Protože se jedná o poměrně malý obezděný prostor, je třeba počítat s tím, že se může chovat jako velká „miska“, a tudíž je potřeba včas myslet na dostatečnou zálivku, podívat se na kvalitu zeminy či řešit možné přemokření.
PRVNÍ NÁVRH vznikl na základě požadavku na barevnou, kvetoucí a hodně proměnnou scenerii. Ta jako „hlavní rostliny“ obsahuje hlavně květem anebo listem ozdobné opadavé listnáče, které se v průběhu vegetačního období hodně mění. Asi nejvýraznějším prvkem je převislá třešeň hned vedle schodů, která je pendulovitého typu, a tudíž na jaře, kdy nakvétá, vytváří krásný vodopád bílých květů. Další zajímavou dominantou je Acer palmatum, který má korunu deštníkovitého tvaru a od jara do podzimu nese červené listy. Japonské zákoutí je navrženo tak, aby se základní barvy prolínaly a opakovaly, což dokazuje i mateřídouška, která jako kobercová trvalka vykvétá v letních měsících drobnými červenými kvítky. Barevně se tak doplňuje nejen s javorem, ale i travinou Imperata cylindrica, která má načervenalé listy.
Pro jarní kvetení jsou ve scenerii kromě třešně umístěny také nízké stříhané azalky, které po opadu červeno-oranžových květů tvoří stálezelený pokryvný podrost pod okrasnou třešní. V nich jsou déle umístěny dva buxusy, které jako stěžejní dřeviny do zahrad budovaných v japonském stylu rovněž neodmyslitelně patří. Jsou stříhány do přísně kulovitého tvaru menšího a většího průměru.
Kameny, které do aranžmá budeme vybírat, by se měly barevně přibližovat odstínům obezdění pozemku a důležitý je i další výrazný japonský prvek - lampa, v tomto případě středně vysoká Kasuga. V její blízkosti je umístěna travina Pennisetum, která vykvétá v létě a svým pohybem ve větru tvoří zajímavý protiklad strohé svítilně. K záplavě květů přispívá v jarních měsících také odolná Spirea, která po odeznění záplavy bílých kvítků vytváří „zelený koberec“, jež krásně koresponduje s červenou barvou javoru, za kterým jsou ve stínu ukryty hosty.
Aby bylo v aranžmá něco výrazně zeleného i v zimě, je zde vysazena borovice, která je sama o sobě kulovitého tvaru, a roste tak bez potřeby výraznějších zásahů. Zaštipovat nové výhony se ale samozřejmě musí!
DRUHÝ NÁVRH je vytvořen v přísně japonském duchu. Jedná se o aranžmá strohé, ze kterého je asi nejvíce ze všech cítit filozofii asijských zahradních mistrů. Jasnou dominantou tohoto zákoutí je Pinus contorta, tvarovaná do klasických obláčků. Protože se jedná o esteticky důležitý prvek, borovici je třeba velice pečlivě vybírat. Aby se její krása zdůraznila a byl navozen také dojem hornaté krajiny, je tato dřevina umístěna na nízkou terénní modulaci, která je porostlá jednolitým kobercem pokryvné rostliny s názvem Sagina subulata. V našich podmínkách se jedná o velice trvanlivou a oblíbenou náhradu mechů, které by v našem aranžmá díky expozici ke světovým stranám nepřežily.
Velice důležitým prvkem této jednoduché scenerie jsou kameny, které by měly být vybírány s velikou pečlivostí, protože jsou chápány nejen jako výrazný okrasný prvek, ale i doplněk tvarované borovice. Abychom i v tomto aranžmá dosáhli potřebné barevné proměny, jsou v něm vysazeny tři do koulí sestříhané azalky, jedna větší, dvě menší. Na jaře pokvetou červenými květy a po jejich opadu budou tvořit protiváhu kamenům a dominantní borovici. Japonský ráz zákoutí dotváří i žulová lampa Yukimi a plocha jemného štěrku šedavé barvy, která vizuálně představuje moře. Na údržbu je tato scenerie velmi jednoduchá, největší práci dá asi stříhání a zaštipování tvarované borovice.
TŘETÍ NÁVRH by měl na rozdíl od dvou předchozích navozovat dojem většího zahradního celku, což je dáno hlavně cestou ze šlapáků, která vede z jednoho konce zahrady na druhý. Jedná se samozřejmě o náznak a ideu, protože nepředpokládáme, že bychom touto cestičkou pravidelně chodili. Z hlediska jednoduchosti aranžmá se dá říci, že se zde setkáváme s námětem suché zenové zahrady.
Jejím základem je velká štěrková plocha, vytvořená ze dvou velikostně a barevně odlišných frakcí štěrku. Střední pás ze šedavých kamínků navozuje dojem tekoucí řeky, přes kterou díky šlapákům můžeme přecházet suchou nohou. Vlevo a vpravo se nachází dvě suchá pole z kačírku, která tvoří barevný i tvarový kontrast suché vodoteči. Podobnou barvu jako tyto plochy by měly mít také solitérní kameny. Kromě kačírku by ve štěrkových polích měly být i větší valouny, které opticky jednolitou plochu „rozbijí“.
Z hlediska rostlin je toto aranžmá chudší. Jako dominantní dřevina byla zvolena borovice tvarovaná do jednoduché kulovité podoby a poblíž ní vysazena červenolistá tráva Imperata cylindrica, která vytváří zajímavý barevný kontrast se sytě zeleným jehličím. Dalšími rostlinami jsou pak do koulí sestříhané buxusy a do nepravidelných ploch sesazená Sagina subulata. V popředí umístěná Hakenochloa má za úkol zjemnit a oživit přechod mezi štěrkovým polem z kačírku a „vodní hladinou“. Lampa zde umístěná by mohla být např. Rankei, protože je to typ, který se staví s ohledem na možné zrcadlení jak na břehy skutečných potoků, tak i k symbolické vodě. Docela dobře by tu ale na malém „šelfu“ či plochém kameni mohla stát Misaki.
ČTVRTÝ NÁVRH je vázán na podobu klasické japonské předzahrádky, ve které nemůže z hlediska symboliky a očisty přicházejícího poutníka či obyvatele domu chybět všem dobře známá studánka cukubai. Díky vodě se jedná o živější podobu zákoutí, ve kterém je oproti předchozí variantě zcela logicky také více rostlin. Bambusová vodoteč napájející studánku zajistí jak zrakový, tak i sluchový vjem padající vody a příjemnou stinnou atmosféru navodí také kapradiny Matteucia, které jsou vysazeny při zdi.
Cesta ke studánce je samozřejmě také jen symbolická a naznačuje možný směr chůze k tomuto důležitému prvku zahradní architektury. I když je voda ze studánky pomocí čerpadla vracena zpět do koloběhu, symbolicky se ale může rozlévat do potoka, který na ni v podobě štěrkové vodoteče navazuje…
Dominantní rostlinou této scenerie je bezesporu bambus Fargesia ´Simba´, který v našem případě doroste výšky zhruba dvou metrů a i v zimě bude mít zelené listy. Z dalších rostlin stojí za zmínku i v předchozích variantách projektů použité buxusy sestříhané do přísně kulovitých tvarů či Cotoneaster buxifiloa (skalník), jež zde plní pokryvnou funkci. Zároveň zajišťuje i zajímavou proměnu poměrně velké části plochy, protože na jaře vykvétá drobnými bílými kvítky, na jejichž místě se na podzim vytváří malé červené kuličky - plody.
Zajímavým řešením je jistě také vytvoření podrostu z možná méně známé trvalky dlužichy (Heuchera), která je vysoká v závislosti na stanovišti 20–30 cm a jejíž listy vytrvávají na rostlině částečně i přes zimu. Na podzim je tedy velice krásná, na jaře se pak klasicky sestříhává u země. V našem případě byla použita hlavně pro intenzivní červené zbarvení listů a pěstitelskou nenáročnost.
Cílem této studie bylo ukázat zájemcům o realizace budované v japonském stylu možnosti, se kterými lze v rámci přípravy projektu a osazovacího plánu pracovat. I když jsme se drželi striktně zadání a neplánovali žádné stavební úpravy daného prostoru, jistě vás napadne, že by bylo možné ne zrovna ideálně řešené obezdění místa pro zákoutí vybourat a terén vymodelovat jako lehce se k cestě svažující. Budovaná scenerie by tak byla přirozenější...
Projekt: TONJA – okrasné zahradnictví, Solná cesta 394, Uherské Hradiště, www.tonja.cz
