redakce 19.06.2023 zahrady
Návštěva asijské zahrady Vlasty Tomečka
Změny v zahradě se musí provádět ihned, jakmile člověka napadnou. To je motto a filosofie autora realizace, která se stále vyvíjí...
Zahrada, kterou bychom vám chtěli v tomto článku představit, se rozkládá na poměrně malém pozemku jednoho typického moravského domu a zajímavé jistě bude i netradiční podloží, na kterém je vybudována. Je totiž postavena na starém betonovém podloží. Na něm je z větší části štěrkový posyp, takže zahrada je v základu koncipována jako suchá. Tam, kde vidíme stromy a další zeleň, je navezena v profilu 15–25 cm kvalitní zemina.
Zahradu jsem nestavěl podle předem připraveného projektu najednou, ale postupně, prostě tak, jak to dělá asi většina z nás. Dokladem toho je i túje, která zbyla z původní výsadby, a kterou po léta zušlechťuji a přetvarovávám. Možná si řeknete "tůje", ale kdo z vás ji v zahradě má! Roste do krásy a je neopakovatelná...
Ještě, než vstoupíme do prostoru zahrady, projdeme jakousi branou. V podstatě se jedná o dvě překrývající se bambusová pole, která mají výhodu v tom, že zakrývají nežádoucí pohledy a nebrání v pohybu. Před bránou stojí několik kamenů a tvarovaných rostlin včetně rozpracovaných bonsají. Samotná zahrada začíná u betonového pařezu, na kterém měl být původně veliký suiban a na něm kámen. Následně jsem se ale přes řadu jiných variant dostal k „čínskému pohoří“, které nepotřebuje takovou péči jako na tomto místě umístěná bonsai. Jednoduchý plot s variací na vzdušnou bránu je v tomto místě proto, aby zabránil přístupu našeho psa do zahrady. Betonový pařez, na kterém mísa s krajinnou scenerií stojí, je vytvořen velice jednoduchým způsobem, a sice nasypáním betonové směsi do zašalovaného prostoru. Když beton částečně zatvrdnul, bednění bylo odstraněno a povrch opracován podobnými technikami jako umělý kámen.
Při vstupu do zahrady vítá návštěvníky živá brána z modřínu, který jsem vypěstoval z mladé sazenice a sám natvaroval. Následně už se před námi otevírá celá zahrada (úvodní obrázek). V ní můžeme jít po cestách ze šlapáků buď doleva, nebo doprava. Cestou vpravo se dostáváme k malému posezení, vlevo pod jednoduchým přístřeškem z bambusu je umístěna část mé sbírky kamenů. Pokud se z tohoto místa otočíme a podíváme zpět za sebe, uvidíme „zelenou“ část zahrady, kde je nejvíce života. Je koncipována do podoby čínské krajiny s horami, vodopádem a jezírkem, ve kterém mohu mít díky malé hloubce vody jenom pár karásků. Určitý problém jsem měl i s tím, jak tuto část zahrady ozelenit.
Protože se jedná o místo, které je zastíněné, původní myšlenka, že zde umístím mechy, se ukázala schůdná. Dokonce jsem vyselektoval i druhy, které snášely i částečné oslunění. Problém ale způsobovali kosové, kteří mech zlikvidovali během velice krátké doby. Protože jsem s výhledem na časté sekání trávu nechtěl, padla volba na Saginu. Ta má kromě drobných nevýhod (občasné vymrzání) samá pozitiva, a navíc od jara do podzimu pěkně vypadá a také vytváří barevný kontrast k dřevinám, které jsou vybarveny sytějšími odstíny.
Z hlediska rostlin nemám v zahradě nic, co by naši čtenáři neznali. Jsou tam skalníky, buxusy, tvarované borovice, tvarovaný jalovec. Kameny v zahradě jsou mezinárodní směsicí a pochází nejen z Moravy, kde žiji, ale i z cest po Evropě, které jsem s Josefem Valuchem, se kterým spolupracuji, podnikl. Některé kameny i cosi symbolizují, např. poblíž vodopádu můžeme najít rodinu, kterou představuje otec, matka a dítě.
To, že v zahradě žijeme, dokládá i fakt, že jsem k hospodářské budově, která je tu jako hlavní kulisa, přistavěl dva přístřešky – altány (úvodní obrázek). Ten vlevo ukrývá již zmiňované suiseki a pravý poskytuje prostor pro bambusová křesílky s malým stolečkem. Za ním je okno, které propojuje venkovní prostor s místností, která na přístřešek navazuje. V ní mám umístěnu další část sbírky suiseki a tokonomu. Jinak mi slouží k posezení s přáteli, odpočinku nebo pití čaje. Tokonoma, kterou v místnosti mám, je postavena podle základních pravidel a pokud se v tomto prostoru delší dobu zdržuji, vystavím si v ní oblíbenou bonsai, třeba lehký bunjin, který je vidět na obrázku. Většinou zde ale aranžuji suiseki, a to i z toho důvodu, že kameny nepotřebují světlo, nepotřebují přírodní prostředí a mohou zde být dlouhou dobu, aniž by nějakým způsobem utrpěly.
Stejně jako každá zahrada budovaná v japonském stylu nebo asijském duchu, má i ta moje určité pohledy, které se nabízí buď všem, kteří od brány přichází, nebo v ní následně pobývají. První pohled, který se naskytne příchozím, je ten, který vidíte pří příchodu (úvodní obrázek). A již v tomto okamžiku jsou lákáni směrem doprava, protože je většinou, je-li okno otevřené, přitahuje pohled do místnosti s tokonomou. Další zajímavé pohledy jsou pak z altánku, ve kterém jsou bambusová křesla se stolečkem a odkud se můžeme dívat na čínskou krajinu. Mezi nejhezčí pohledy ale patří ten, který prezentujeme na následujícím obrázku.
Koruna křivolaké, jemně utvářené borovice, pěstované ve stylu bunjin, je rámována „oknem“ z bambusu a za ní se očima ztrácíme ve „volné krajině“. Z místa posezení je možné obdivovat i solitérní bonsai, pro kterou je nachystán kamenný stolek vybudovaný před vstupem do altánu. Běžně na něm stávají veliké stromy, pro účely fotografování je na jeho desce jen malá borovička.
Protože tato zahrada není veliká (hlavní část má plochu jen 70-75 m2), je i počet pohledů omezený. Nemohu si zde totiž dovolit zákoutí, která by se „opírala“ z hlediska prezentace scenerií o holé bílé zdi nebo neutrální pozadí. Ale i tak si myslím, že je v této realizaci možné spatřit mnoho zajímavého a při relaxaci nebo i krátkodobém posezení načerpat novou sílu a energii.
Stejně jako v klasických zahradách japonského stylu je i v mé zahradě místo, kde jsou prezentovány bonsaje, které sám pěstuji a také tvaruji. Nejsem zastáncem velké kvantity, v tomto prostoru jich mám asi 15, dalších cca 20 je potom v klasické užitkové zahradě, kde čekají na tvarování a pěstitelskou údržbu. Podobně dlouhý čas a práci, kterou věnuji bonsajím, patří i solitérním rostlinám, které se v zahradě nachází, ať již je to zmiňovaná túje, modřín či menší borovice.
Protože mám rád všechny prvky japonské zahradní kultury, tzn. bonsaje, kameny, tvarované rostliny, suiseki anebo vodu, je zahrada koncipována tak, abych měl všechny tyto věci pohromadě a mohl se jim, podle toho, jakou mám náladu, věnovat.
