Lukáš Sirotný 20.01.2024 bonsaje

Smrk logem zahrady Bonsai Moravia

Když jsme na jaře 2002 tento smrk objevili, ani v nejmenším jsme netušili, že se stane předlohou pro logo naší bonsajové zahrady.

JAK SE SMRK DOSTAL NA NAŠÍ ZAHRADU

Při našich toulkách za jamadori jsme společně s taťkou podnikli cyklovýlet do jedné z dříve vytipovaných lokalit - pískovcového lomu, kde jsme nalezli několik zajímavých smrků, mezi nimi i tento popisovaný strom. Spíše, než zaujetí v nás ale vzbudil lítost, jelikož jeho poslední dvě zbývající větve s nažloutlým obrostem a vyvrácený kmen s částečně odhalenými kořeny prozrazovaly, že následující zima může být pro strom tou poslední. Proto se s námi vydal na vcelku dlouhou zpáteční cestu sbalený v ruksaku na zádech. Tím se již pomalu začal zařazovat mezi stromy „s přidanou hodnotou“, a to sice mezi ty, s nimiž je spojen více či méně intenzivní zážitek a které nejeden bonsajista řadí mezi své „srdeční záležitosti“.

PROMĚNA STROMU ZAČÍNÁ...

Uplynuly dvě růstové sezóny a nám se zdálo, že již nastala vhodná doba pro první tvarování stromu. Dnes bychom nejspíše počkali o další jeden až dva roky déle a strom si před tvarováním lépe připravili – např. přesazením do vhodnější nádoby či zkompaktněním obrostu. Tenkrát jsme však rychle přešli od myšlenky k činu a smrk se tudíž na podzim 2003 poprvé ocitnul na pracovním stole. V několika následujících hodinách proběhlo zevrubné tvarování ve stylu demonstrace, kdy byl surový materiál přetvořen na „hotovou“ bonsai. Při dodržení nejlepšího možného postupu jsme nejdříve opracovali mrtvé dřevo, posléze provedli velké, téměř „extrémní“ ohyby, a nakonec došlo na vydrátování veškerého ponechaného obrostu a vystavění slušivě vypadající koruny, obr. 1–7; před/po základním tvarování.

Takže vše tak, jak má být, až na jeden malý detail, a to ten, že při podobné proceduře už nejeden smrk (a obecně i nejeden strom) přišel o život...

PRÁCE SE NESMÍ USPĚCHAT

Při práci s bonsajemi je ve většině případů nutno pracovat postupně a po jednotlivých krocích, které nás ke kýženému cíli paradoxně dovedou nejrychleji. U smrků se pak tento poznatek stává tím nejzásadnějším pravidlem pro pěstování a tvarování! Z více stran se lze doslechnout, že smrky patří mezi velmi záludné bonsajové druhy, já naopak tvrdím, že se jedná o jeden z „nejférovějších“ stromů pěstovaných v misce, který nás nepřekvapí neočekávanými problémy, avšak to jen tehdy, pokud na něj příliš nespěcháme. Kompletní cyklus vytvarování stromu bychom si proto dnes rozvrhli alespoň do dvou růstových sezón – po opracování rozsáhlých partií mrtvého dřeva by strom dostal čas na odpočinek a pokud by bylo vše v pořádku, došlo by po jisté odmlce k provedení výrazných ohybů a až ve třetím kroku po další pauze k vydrátování a vytvarování koruny. Co se týče vhodného období pro práci se smrky, kromě předjaří preferujeme i pozdní léto (srpen–září), kdy rovněž nejčastěji provádíme velké ohyby větví či kmene. Proto lze teoreticky v případě dobré kondice stromu provést i dva dílčí kroky během jedné růstové sezóny.

PRVNÍ POZITIVNÍ VÝSLEDY

Tento smrk každopádně první tvarování přečkal ve zdraví a bez nějakých závažnějších následků. Během samotného procesu tvarování jsme opracováním mrtvých partií kmene pomocí háčků a frézy odhalili velmi zajímavou a vrstevnatou strukturu dřeva, které se nacházelo pod silnou vrstvou pryskyřice, obr. 1–5; před/po tvarování a obr. 9–14; vyzrávání mrtvého dřeva.

Nově objevený středobod zájmu však bylo potřeba podpořit i vhodně vystavěnou korunou – bylo nutné vytvořit přechod z kmene na nový terminál, čehož jsme dosáhli výrazným ohnutím jedné ze dvou silných větví, obr. 3, 4, 5 a 6; ohyb a bandáž. Druhou větev jsme pro všechny případy ponechali jako zálohu, je to běžná praxe a sázka na jistotu.

CO BUDE DÁL?

Následující rok jsme naštěstí měli dostatek trpělivosti na to, abychom strom nepřesadili, počkali jsme až na jaro 2005, obr. 8 a 9; smrk v původní nádobě.

Jak je patrné z fotky, s yamadori smrků je většinou dlouhá práce, i co se týče formování koruny. Jednak mají větve tendenci neustálého napřimování vzhůru i po mnoha tvarováních drátem, jednak se může stát, že po tvarování na některých větvičkách propadnou jehlice a strom pak v těchto partiích růstově delší dobu strádá. Tomuto smrkovému nešvaru, jak jsme vypozorovali z vlastní zkušenosti, se dá vcelku spolehlivě předcházet jednoduchým „fíglem“ (samozřejmě kromě již zmíněné trpělivosti a rozvržení prací do delšího časového úseku). Při dodrátovávání jemnějších koncových větviček vždy dbejte na to, aby byl obrost neustále vlhký (průběžně rosíme rozprašovačem s čistou vodou), čímž z velké části předejdete poškození jehlic, nemluvě o mnohem příjemnější a méně pichlavé práci pro bonsajistu.

Smrk byl tedy roku 2005 přesazen do první rozumné pěstební nádoby, přičemž jsme při přesazení celý strom výrazněji napřímili. Následující jaro došlo k odpovídajícímu dotvarování koruny, obr. 10 a 11; smrk v roce 2006. Od té doby jsme zůstali věrní rámcové koncepci a v uplynulých sedmi letech jsme „pouze“ pracovali na postupném budování koruny a celkovém zapěstovávání stromu. Tím nejdůležitějším každoročním zásahem pro zdárný vývoj stromu je zaštipování nových letorostů. Ačkoli by toto téma mohlo vydat na samostatný článek, obecně se dá poznamenat několik zásad, podle kterých se řídíme i my osobně:

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PRÁCE SE SMRKY

1. Nové výhony u stromů ve vývoji nijak nezaštipujeme, ale ve vhodnou dobu výhradně stříháme nůžkami.
2. Vhodnou dobou se rozumí okamžik, kdy se na již částečně vyzrálých letorostech začínají objevovat bílé pupeny (obvykle první polovina června – klimatické podmínky Valašska),
3. podle záměru (prodloužení/zahuštění větve) zakrátíme nový výhon na požadovanou délku, je však potřeba počítat s tím, že pokud ponecháme jeden nebo více nových pupenů, pak tímto střihem již s velkou pravděpodobností nevyprovokujeme žádné výraznější prorašení pupenů na starším dřevě. Z toho důvodu pro jakékoli účely zahuštění – „vrácení“ obrostu stříháme nové výhony tak, že ponecháme pouze cca 3 – 5 mm (bez nového pupenu). Přirozeně bereme v potaz jednotlivé růstové zóny stromu a v nejslabších částech koruny výhony zakracujeme o něco méně, na nejslabší letorosty ve vnitřních částech pater obrostu pak nesaháme vůbec.

Tímto způsobem dosáhneme v průběhu let jednak vyrovnání energie v jednotlivých růstových zónách, jednak zmenšení jehlic, a tak i celkově zapěstovanějšího vzhledu smrkové bonsaje. Pro ilustraci stavu před a po červnovém střihu nových letorostů srovnejte, obr. 15 a 16; rostlina v roce 2009.


PROMĚNA POKRAČUJE...

Další práce na stromě proběhly v předjaří 2013, kdy byla koruna detailně prostříhána, odstranili jsme téměř ½ nadbytečného obrostu, obr. 18–25; stav před /po tvarování.

Následně byla koruna kompletně vydrátována a vytvarována. Miska, do níž byl strom přesazen v roce 2011, pochází z dílny Pravoslava Dordy. Celková výška stromu je 58 cm, poslední fotografie z této série znázorňují aktuální podobu smrku ze začátku května 2013.  

Následné přetvarování smrku v předjaří 2017, obr. 26 a 27; úprava koruny, s sebou přineslo korunu, která již byla na hranici únosnosti, co se týče proporcí vůči kmenu. Smrk tou dobou nebyl velmi vitální, rozhodli jsme se tedy raději ponechat více obrostu. V každém případě ale bylo jasné, že následné tvarování v dalších letech bude muset celou korunu zásadně redukovat. Povšimněte si rovněž pozměněné misky, tentokrát z dílny Huga Studeníka.

K výrazné redukci obrostu došlo o 3 roky později, v únoru 2020, obr. 28–30; úbytek zelené hmoty. Podobný cyklus je u zapěstovaných stromů (jehličnanů obzvláště) nevyhnutelný, vždy tak samozřejmě činíme v nejlepším zájmu bonsaje a s výhledem na to, že za pár let bude struktura/zavětvení/celkový dojem stromu ještě kvalitnější než před tímto zásahem.

ZATÍM POSLEDNÍ TVAROVÁNÍ

Prozatím poslední tvarování smrku proběhlo v prosinci 2023, obr. 31–39; zimní proměna podoby.

Několik týdnů jsme přemýšleli o nových možnostech stromu, zdali smrk výrazněji nepřetvarovat s využitím nové pohledové strany, popř. jiného náklonu atd., ale po podrobném posouzení pro a proti jsme museli uznat, že již „zavedená“ koncepce je stále tou nejlepší volbou.

Při tvarování jsme vycházeli ze struktury koruny z roku 2020, drátovány byly spíše jen sekundární větve (a to ne všechny), většina pater byla z velké části dotvarovaná již jen vhodným střihem a prostřihem. Hlavní větev, která se i po letech stále částečně zvedá směrem vzhůru, musela být rovněž zkorigována drátem. U smrků je pro nás důležité vyvarovat se příliš zakulacených, zaoblených pater i celého vrcholu stromu, naopak ostřejší kontury a „špičatější“ vršek je dle našeho pohledu pro smrkové bonsaje mnohem přirozenější.

CO JE TŘEBA MÍT NEUSTÁLE NA PAMĚTI?

Důležitým poznatkem ohledně pěstování smrků, které jsou již ve velmi pokročilém stádiu vývoje (jako tento), je fakt, že jim již více vyhovuje zaštipování nových výhonů v květnu, nikoli razantnější střih v červnu/červenci. Smrky pak již nevytváří tak husté shluky výhonů a celkově zjemňují obrost, patra se tedy již dají více udržovat střihem, bez nutnosti drátování. Hlavním předpokladem pro provádění zaštipování je samozřejmě dobrá kondice stromu, jinak strom ještě více oslabíme.

NOVÁ KERAMICKÁ NÁDOBA PODTRHUJE CHARAKTER

Autorem současné misky je opět Hugo Studeník a dle našeho názoru se jedná o prozatím nejlepší finální kombinaci strom/miska. Výška stromu 63 cm, šířka 55 cm, předpokládaný věk 50+ let.