Jan Stropnický 19.01.2025 zahrady

Japonská zahrada v plzeňské ZOO

Kam jinam by se měli pro inspiraci milovníci zahrad budovaných v japonském stylu vydat, než do některé z veřejně přístupných realizací. Jedna z nich je v západočeské metropoli...

Dvanáctého června 2004 byla po více než dvouletých přípravách otevřena v Plzni unikátní japonská zahrada s názvem Šówa-en, která je výsledkem spolupráce městské správy v Plzni a Japonské zahradní asociace. Hlavní zásluhu na vzniku zahrady má pan Eišin Harada, předseda asociace, umělec a filosof. Japonská zahrada Šówa-en realizovaná v Plzni není považována jen za ukázku japonské architektury a zahradního umění. S jejím vznikem byla spojena myšlenka kulturní výměny a poznání odlišných tradic (obr. 1)

Obr. 1: kámen hosta, tsukubai a lampa kasuga

Tvůrce zahrady pan Eišin Harada při návrhu zahrady vycházel ze známého případu z historie spolupráce mezi Českem a Japonskem. Tuto myšlenku vysvětlil v dokumentárním filmu, který byl při příležitosti vzniku zahrady Šówa-en natočen: „V roce 1915 dokončil český architekt Jan Letzel v Hirošimě Průmyslový palác. Na konci druhé světové války ale nad ním byla svržena atomová bomba. Průmyslový palác ve stavu po výbuchu se stal symbolem míru – Atomovým dómem. Já jsem navrhl tuto zahradu inspirován Atomovým dómem jako symbolem touhy po světovém míru“.Obr. 2: celkový pohled na zahradu Šówa-en, její podoba vznikla v Japonsku

Japonská zahrada je pojata jako převážně kamenná (obr. 2). Rostliny jsou pouze doprovodným prvkem celé kompozice. Zahrada vytvořená u mohutného dubu není rozsahem velká, její výměra je asi 150 m2, je však plná nejrůznějších symbolů navozujících japonské tradice a filozofii i vazbu na Plzeň.Obr. 3: kameny znázorňují Budhu s pomocníky (filosofie) anebo Atomový dóm (historie)

Hlavním motivem zahrady jsou tři velké kameny, vyjadřující tři podoby Budhy Amidy, který vede lidi do ráje Čisté země (obr. 3) a zároveň připomínají tragédii v Hirošimě. Ta souvisí s útokem Američanů bombou Little Boy 6. srpna 1945. Z celého města zůstal po výbuchu stát jen jediný dům (Průmyslový palác), jehož připomínkou, stejně tak jako českého architekta, kameny jsou.

Dalšími motivy zahrady jsou tři linie – bílá, červená a modrá. Bílá je cestou vedoucí do ráje. Červená vyjadřuje utrpení současného života a modrá pěšina je symbolem moře. Velmi významným prvkem zahrady je motiv jeřába letícího k atomovému dómu a zvěstujícího mír. Starý třísetletý dub je symbolem ochránce města. V zahradě je umístěna i vzácná, více než tři sta let stará kamenná lucerna.

Dále jsou použity kamenné tvary, mající vztah k Příběhu prince Genži (japonský román z období Heian, který v letech 1000 až 1014 nebo 1020 napsala japonská spisovatelka, básnířka a dvorní dáma na císařském dvoře paní Murasaki Šikibu). Symbolika japonské zahrady Šówa-en v Plzni je složitá. Je však otevřená vnímání každého návštěvníka a ponechává na nás, k jakým úvahám nás přivede.

Vybudování zahrady Šówa-en podnítilo pracovníky ZOO a BZ k přebudování arboreta botanické zahrady, tedy bývalé Kodetovy zahrady, do podoby velké asijské realizace s mnoha tématy včetně vody (potok, jezírko - obr. 4). Postupně byla doplněnao pískovcové sochy, ohrožené divoké keře a stromy nebo o východoasijské kultivary. Etapa dokončená v roce 2009 přinesla do této zahrady i ptáky, včetně symbolického živého jeřába.

Obr. 4: pohled na mostek, potok a část jezírka

29. října 2010 byla otevřena 4. etapa, která přináší do asijské zahrady i jezírko s kapry Koi, ukazující další výrazný rys východoasijské kultury a přírody. Návštěvníci mají možnost pozorovat rostliny a zvířata ze stylového mostku i projít přímo výsadbou a jezerem po stezce z kulatých kamenů. Umožní rovněž velmi důležitou věc – bezbariérový přístup od Körnerova dubu (obr. 5) a zahrady Šówa-en do zadních partií japonské zahrady, a propojí tím návštěvnický okruh zahradou. Závěrečná etapa bude představovat vybudování orientálního domečku rekonstrukcí Kodetova altánu a bezbariérové propojení zahrady okrajem amfiteátru od expozice Život v podzemí. Tolik oficiální zpráva vydaná 1. 10. 2010 u příležitosti otevření čtvrté etapy výstavby zahrady. 5   Obr. 5: Körnerův dub, přes 300 let stará dominanta

O tom, že japonská zahrada bude realizována na stávajícím místě, bylo rozhodnuto v červnu 2002, kdy byla lokalita v Zoologické a botanické zahradě města Plzně vybrána z několika možných variant. Ještě téhož roku v listopadu byla v japonské Osace veřejnosti zpřístupněna zahrada v její předběžné podobě, kterou na základě návrhu pana Eišina Harady zrealizoval zahradní architekt Hiraaki Kišimoto. Následovalo přidělení grantu ve výši 14, 5 milionu japonských jenů (cca 3,5 milionu Kč) a přijetí sponzorských darů, bez kterých by se výstavba nemohla konat. V dubnu roku 2004 začaly na vybraném pozemku přípravné práce a 17. května přijeli do Plzně první zástupci Japonské zahradnické asociace, kteří výstavbu japonské zahrady řídili. Většina komponentů dorazila do Zoologické a botanické zahrady v kamionech (předtím se kontejnery plavily řadu týdnů po moři) přímo z Japonska, některé kameny pak byly přivezeny z lomu Tis u Blatné.

12. června 2004 byla zahrada Šówa-en za účasti primátora města Plzně a primátora partnerského města Takasaki otevřena a začaly se psát další kapitoly její historie. Japonskými kolegy vyškolení pracovníci Zoologické a botanické zahrady města Plzně zahájili každodenní a nikdy nekončící péči o tuto neobvyklou realizaci a zároveň se objevily první plány na přebudování okolních ploch na zahradu v japonském stylu. Prohlédněte si několik obrázků v galerii:


Japonská zahrada Šówa-en není velká, pro ty, co chtějí hledat však přináší spoustu symboliky a buddhistických pohledů na svět. Zahrada se rozkládá pod mohutným dubem (Quercus robur, dub letní), který je znám jako Körnerův dub. Jeho stáří je odhadováno na 400 let a vysoký bude přibližně 30 metrů (obr. 3). Měřený obvod kmene v prsní výšce má 765 cm. Strom roste nad údolní nivou řeky Mže v jihovýchodní části botanické zahrady na bývalé Kodetově zahradě. Dnes je místem k odpočinku…Obr. 7: místo pro pozorování zahrady a písečné pláže

Místem, odkud bychom měli zahradu Šówa-en nejlépe vnímat, je plocha šesti žulových desek ohraničených oblázky (obr. 7).  Zahrada není procházková, vstup do ní je tedy zakázán. Z doporučeného stanoviště vidíme v symbolickém náznaku japonskou zemi, která je obklopena mořem, jež dávají tušit písečné pláže z jemného šedého štěrku.Obr. 8: jeřáb a tři řeky (cesty) - bílá, modrá a červená

Velmi silné prvky zahrady můžeme vnímat také na obr. 8. Uprostřed leží symbolický jeřáb, který spojuje tři kolem něj tekoucí řeky, vlevo bílou, uprostřed modrou a vpravo červenou. Tyto vodoteče je možné chápat i jako cesty, které se na svém konci spojují a vedou k Budhovi. Červená řeka (cesta) představuje prolitou krev v době válek, které lidstvo během své existence vedlo, modrá je symbolem moře a nebe a úzká bílá řeka (cesta) značí čistotu nebo směr vedoucí do ráje. Tyto tři řeky jsou barevně vyvedeny v podobě naší trikolory, v našich národních barvách. Mají tak symbolizovat česko-japonské přátelství.Obr. 9: žulová lampa stojící na krunýři želvy

Zajímavou kompozicí je lampa a želva (obr. 9). Žulové svítidlo je darem japonského velvyslance a jedná se o zhruba 300 let starou japonskou lampu, která je díky svému tvaru a rozložitému „klobouku“ určena hlavně pro pozorování čerstvě napadaného sněhu. Ale i v jiných ročních obdobích by měla vyzařovat pomyslné světlo, které slouží poutníkům na cestě při hledání jejich já, jejich osudu. Lampa stojí na širokém kameni, který symbolizuje želvu, resp. její mohutný krunýř. Toto mýtické zvíře je v Japonsku velmi oblíbené a tamní obyvatelé si ho spojují s moudrostí, učeností, stabilitou, pomocí, sílou a dlouhověkostí.Obr. 10: žulové desky jako symbol přístavu a kámen ve tvaru lodě

Tyto fotografie (obr. 10) spolu úzce souvisí. Jsou na nich prvky, které patří k sobě, protože představují přístav a loď. Přístav tvořený dvěma žulovými deskami evokuje místo nových setkání a loď, kámen v šedém štěrku, je symbolem štěstí. A pokud je její ponor malý, je potřebného štěstí hodně!

Od roku 2005 se původní botanická zahrada postupně mění v zahradu asijskou, a navazuje tak na zahradu Šowa-en. Její zatím poslední fáze byla dokončena v roce 2010 stavbou dvou jezírek na místě bývalého rozária. Ve výsadbách převažují pěnišníky (Rhododendron), cypřišky (Chamaecyparis), javory (Acer), zimostrázy (Buxus), tavolníky (Spiraea), hortenzie (Hydrangea) a bambusy. Podrost pak tvoří funkie (Hosta), čechravy (Astilbe) a bergénie (Bergenia), které svou pestrou paletou barev listů a květů oživí i stinná místa pod vysokými stromy. Slunná místa kolem jezírek zdobí asijské kosatce (Iris), denivky (Hemerocallis), rdesna (Polygonum, Aconogonum), prvosenky (Primula),  rozchodníky (Sedum) a řada dalších zajímavých rostlin. Nechybí ani pro Japonsko posvátný strom pajehličník přeslenitý (Sciadopitys verticillata) či čínská živoucí fosilie jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), jehož podoba se za posledních 100 milionů let prakticky nezměnila.Obr. 11: socha lva v zahradě

Součástí této části zahrady jsou i další japonské lampy, výběh s jeřáby a socha lva (obr. 11), který celou expozici „hlídá“. I on má v japonské mytologii svůj význam a představuje královskou důstojnost, osobní vliv, sílu, odvahu (je přemožitelem moci a temnoty) a rovněž je součástí české státnosti. Řvoucí lev pak symbolizuje nový život, prudkou změnu, nespoutanou sílu a odvážné činy. Proto se do této zahrady více než hodí, protože její vybudování odvážným činem jistě bylo.