Lucie 02.09.2004 zahrady

Lucie píše z Japonska 11

V dnešní reportáži se podíváme do bonsajové zahrady D. Iwasakiho.

Má cesta na ostrov Shikoku.  Zdravím Vás a posílám pár řádků o mé cestě na ostrov Shikoku, kam jsem se vypravila s několika známými a přáteli. Možnost podívat se do jiné části Japonska se soukromým průvodcem se nenaskýtá každý den a tak jsem byla šťastná, že mohu na tři dny objevovat další kus této asijské země a čtvrtý den se podívat do Mekky japonských zahrad a chrámů, do Kyota.

Ve čtvrtek ráno, v den odjezdu, jsem nemohla dospat. Sbalila jsem nejnutnější věci a vyrazila na letiště Haneda, odkud létají domácí lety. Let do města Takamatsu na Shikoku trval slabou hodinku. Když jsme odlétali, bylo pode mnou velké nekončící město a když jsme přistávali, viděla jsem zelené kopce, hory, malá městečka. Oproti Tokiu to byl na první pohled zelený ráj. Seznámila jsem se s panem Iwasaki, vášnivým sběratelem bonsají, se kterým jsme strávili příští tři dny na ostrově. Městečko Niihama, Matsuyama a Takamatsu, kde jsme navštívili několik soukromých zahrad a pěkných parků, byla jiná, menší a samozřejmě zelenější než střední část Honšú, kde se rozprostírá prefektura Tokio do širokého okolí. Shikoku je považováno především za průmyslovou oblast, kde má spousta společností své továrny.

Návštěva zahrady pana Iwasaki byla velkým oknem do světa privátních zahrad. Zahrada mě opravdu nadchla, byl to obrovský kus pozemku s uměle vytvořeným kopcem, od pravého však k nerozeznání. Je dosti veliká, rozložená do několika částí, takže můžete vychutnat snad všechny styly a typy japonských zahrad. Každý den zde pracují ti nejlepší zahradníci, kteří pečují o vzhled stromů, mechů, keřů. Bonsajový koutek skýtal opravdu pěkné kousky. Dozvěděla jsem se, že inspiraci k vytvoření této zahrady dostal pan Iwasaki v Adachi muzeu, kam jsme se také podívali.

Adachi muzeum je však již na Honšú, na opačné straně od Shikoku. Vypravili jsme se tam poslední den společně s panem Iwasaki. Jeho zahrada je vskutku skvostná a uklidňující. Návštěva Ritsurin Parku ve městečku Takamatsu ukrývá jednu z pěti nejznámějších borovic, speciálně upravenou, vždy ohromující, jak si lidé dokáží se stromy "hrát". Park je opravdu jedinečný, další pěkná podívaná díky červeným a černým borovicím, některé s větvemi zajímavě kroucenými, zdají se jako umělecké dílo.

Další den jsem přejeli z Shikoku na Honšú přes obrovský most spojující tyto dva ostrovy. Spousta malých ostrovů a ostrůvků s domečky nebo jen jako skály ve třpytícím moři, mohutnost ocelového mostu, všude hory, kopce a zeleň. Úžasné! Dojeli jsme na druhý konec západní části ostrova Honšú na ostrůvek sopečného původu Daikon-shima, kde se nalézá nespočet krásných lávových kamenů, mimochodem velmi vzácných a drahých.

Zahrada Yuushien, kterou jsem si podrobně prohlédla, procházela a cítila krásu Japonska, mě nadchla na nejvyšší míru! Je to jedna z nejlepších zahrad, kterou jsem kdy viděla! Další krásný den v pěkném místě sliboval mnoho nového a zajímavého. Zahrada v Adachi je součástí muzea, není volně přístupná, lze si ji prohlédnout jen z prosklených oken a částí domu - muzea. Je to vskutku umělecký výtvor, celá zahrada jakoby kopíruje okolní krajinu.

Tato zahrada vyhrála několikrát v soutěži o nejlepší zahradu v Japonsku. Při cestě do Okayama city, jsme se zastavili v květinové zahradě, která nás však zklamala. Japonci občas opravdu udělají boom ze všeho, při tom to nestojí ani za řeč. Okolí v této oblasti je krásné, připomínalo mi to prales s nejrůznějšími druhy stromů, keřů. Ohromně to na člověka působilo. Srovnávala jsem střední část Honšú s touto západní částí, je to opravdu velký rozdíl. Lidé dokáží vybudovat něco tak úchvatného jako je Tokio, používají nejmodernější technologii a na druhé straně žijí na ostrovech plných zeleně, skal, lesů a ostatní rozmanité přírody. Dojeli jsme ke stanici Okayama, Shinkansen do Kyota odjížděl za dvacet minut. Ve spěchu jsem poděkovala panu Iwasaki a jeho ženě za skvělou možnost vidět zase o kus více a za báječné pohoštění. Rozloučili jsme se a svižně odkráčeli na vlak.

Celý další den jsme projížděli staré Kyoto, vyšlápli jsme do vysoko postaveného chrámu Yoshiminedera s jednou z pěti vzácných borovic, prošli zahradou v chrámu Ryoanji, známým svou zen zahradou. Na mé přání jsme zajeli do bambusového lesa, kde jsem poprvé viděla všechny druhy bambusů. Zpáteční cestou jsme navštívili zlatý chrám Rokuon-ji, který by člověk při návštěvě Kyota neměl opomenou. Veselí a spokojení jsme večer sedli na Shinkansen a za dvě hodinky byli zpátky v miliónovém Tokiu!