Každému suiseki přísluší speciálně upravená dřevěná podložka, které říkáme DAIZA (dai = podložka, za = vhodný, doplňující).
Úkolem takto speciálně vyřezané podložky (daiza) je kámen vhodně doplnit, podtrhnout jeho jednoduchost, dodatečně zvýraznit jeho charakter, naopak výrazný kámen přitlumit nebo, je-li třeba, upravit jeho tvar.
K výrobě daiza používáme běžný dostupný řezbářský materiál, jako je dřevo lípy a olše, jež je měkké, snadno opracovatelné, nebo dřeva z tvrdých, především ovocných a dalších listnatých stromů (hruška, ořešák, třešeň, mahagon a další). V případě, že k výrobě daiza použijeme světlé dřevo, je nutné jej namořit do odstínu imitující (nahrazující) přirozenou barvu cenných dřev. Protože barva samotného suiseki je základní součástí v jeho podmanivé síle, volíme vždy odstíny daiza tmavší než je samotný suiseki za účelem dosažení harmonického celku a k vyjádření klidu, neokázalosti a starobylosti. Japonci upřednostňují dřevo indického mahagonu (indo-shita-no-ki), především kvůli jeho vhodné struktuře a kresbě, barvě a lehce pórovitému povrchu, stabilitě a obsahu oleje.
Vhodným nářadím pro výrobu dai jsou především řezbářská dláta různých profilů a velikostí, pilky, rašple, pilníky, brusné papíry, případně ruční fréza s různými profily a další.
Samotná výroba dai není složitá. Je schopen se ji naučit každý člověk, jež vládne přirozenou zručností. Podmínkou však je zvládnout základy řezbářské práce, tvůrčí schopnost (kreativitu) a výslednou jemnost provedení.
K dalšímu poznání a pochopení pohledů na volby tvarů a provedení daiza nám může pomoci studium odborné literatury, prohlížení suiseki prostřednictvím internetu a návštěvy výstav suiseki, případně historických muzejních sbírek v zahraničí.
Kameny zasazené v daiza se vystavují na lakovaných dřevěných deskách (JIBAN) nebo na vhodné stole (TAKU). V zimním období se kameny vystavují téměř výhradně v daiza, aby se ještě více zvýraznil pocit "tepla".
Obrázek 1:
Kámen, pro který budeme vyrábět daizu. Jedná se o Doha ishi se zajímavým povrchem a barvou, velikost 19 x 10 x 10,5 cm. Základna kamene je poměrně rovná, bez dramatických výčnělků
Obrázek 2:
Pro výrobu použijeme lipové prkénko asi 2 cm silné. Označíme si střed budoucí daizy a nahoru položíme obyčejný kopírák. Strana kopíráku, která "píše", se pokládá směrem dolů na prkénko.
Obrázek 3:
Kámen položíme na kopírák a přitlačíme k prkénku. Skvrny od kopíráku nám označí první místa, kde začínáme hloubit prohlubeň (stopu) pro zapuštění kamene. Tato práce je zdlouhavá, vyžaduje nejen přesnost a cit, ale i určité zkušenosti. Proto pro první daizu volíme raději jednoduchý kámen s co nejrovnější základnou. Komplikovanější kameny si raději nechme na pozdější dobu …
Obrázek 4:
Jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšné výroby daiza je 100% ostré dláto. Dláta používáme řezbářská, nejlépe se osvědčila půlkulatá, popř. pro drobné, hlubší a "ostré" detaily trojúhelníkovitá. Širší dláta můžeme použít na ploše, kde odebíráme nejvíce hmoty, práce jde pak rychleji. Užší dlátka využijeme při práci na okraji daiza, kde musíme pracovat co nejpřesněji.
Obrázek 5:
Při hloubení prohlubně postupujeme tak, že odstraníme dlátem hmotu dřeva tam, kde zůstaly na prkénku otisky kamene od kopíráku. Ten pak znovu položíme na prkénko, na něj posadíme kámen, zatlačíme a dlátem odebíráme další označenou hmotu dřeva. Na obrázku vidíme konec jedné fáze výroby daiza - kámen je do prkénka zapuštěn.
Obrázek 6:
Další prací je stanovení tvaru daizy. Toto se provede tak, že kámen posazený v prohlubni prkénka "obtáhneme" tužkou a tím (samozřejmě nesmíme zapomenout na určitou vůli po stranách) získáme přesný tvar budoucí podložky. Jedna z nejčastějších chyb této fáze výroby daiza je ta, že kolem kamene necháváme moc veliké okraje.
Obrázek 7:
Přesně podle čáry vyřízneme z prkénka buď ruční nebo elektrickou pilkou samotnou daizu a hrany lehce začistíme. Zároveň si můžeme posazením kamene do tohoto polotovaru ověřit správnost tvaru.
Obrázek 8:
Další z důležitých etap výroby daiza - vyřezávání nožiček. Samotné nohy musí být s dai v souladu (např. jemná daiza = jemné nožky) a měly by být vytvořeny vždy v obloucích podložky - viz obrázek.
Obrázek 9:
Po skončení hrubých řezbářských prací přichází na řadu broušení, smirkování, moření, popř. lakování vyrobené daizy. I když se to může zdát nelogické, právě v poslední etapě tvorby podložky pod kámen můžeme vše nenávratně zkazit např. špatnou volbou barvy mořidla.
Obrázek 10:
Výroba daizy pro suiseki je klasická řezbářská práce. Jak již bylo řečeno v úvodu, vyžaduje určitou zručnost, trpělivost a zkušenosti, které vzrůstají úměrně s počtem vyrobených podložek. Na závěrečné obrázku vidíte, že začít může každý. Stačí pilka, několik dlát a tužka …
