redakce 04.06.2023 jezírka & koi
Jezírko místo zenové zahrady
Místo okrasného jezírka s kapry Koi měla být na ploše, kde se dnes vodní nádrž rozkládá, karesansui, Zahrada suchého pramene...
Ne vždy však ale realizujeme to, co jsme původně zamýšleli! První zahrada byla na tomto pozemku vybudována po skončení války, řekli nám při naší návštěvě Jitka a Jiří Machačovi. Její majitelé zde zasadili velké množství jabloní, které postupně dožívaly. Kolem roku 2000 jsme se tedy rozhodli, že přestárlé a nemocné stromy vykácíme a na místě bývalého sadu založíme okrasnou zahradu. Protože jsme, a to platí dodnes, obdivovateli japonských zenových zahrad, mysleli jsme si, že něco podobného vytvoříme i na našem pozemku. Kromě aspektů filozofických pro nás byly karesansui navíc i symbolem bezúdržbové zahrady. Vykácená, prázdná plocha byla naším „rýsovacím prknem“. Chodili jsme tedy po ní, ale místo „suchých scenerií“ vytyčovali tvar budoucího jezera, které pro nás bylo nakonec zajímavější.
Zenové zahrady jsme se ale nevzdali a vytvořili ji v rámci výstavby vodní nádrže uprostřed v podobě ostrova, čímž padla i vize bezúdržbové zahrady. Celé jezero o ploše zhruba 100 m2, průměrné hloubce 1m a obsahu vody cca 100 m3 bylo vykopáno ručně, a to hlavně z toho důvodu, že na místě bývalého pole, kde dnes zahrada stojí, jsou v zemi stále funkční meliorační svody, které jsme nechtěli těžkou technikou poškodit. Svůj význam totiž mají při dlouhotrvajících deštích i dnes, kdy spolehlivě přebytečnou vodu z jezera (výpusť a šachta jsou umístěny na ostrově u lampy Rankei) a pozemku odvádějí.
Naše jezírko nemá tvar podkovy nebo sluchátek, jak se často návštěvy mylně domnívají, je to oválná nádrž s ostrovem uprostřed. Původní plány na realizaci zahrady počítaly s její výstavbou podle zásad Feng Šuej (stará čínská pravidla pro život v harmonii s okolním prostředím), podle kterých by však měl být rybníček menší, ledvinovitého tvaru a posunut blíže k domu. Protože jsme ale již na začátku věděli, že chceme vodní nádrž s rybí obsádkou, bylo potřeba zbudovat jezírko větší a hlubší tak, aby v něm mohly okrasné ryby bez problému přezimovat. Jak již bylo uvedeno, karesansui je, i když v trochu jiné a menší podobě, v zahradě přece jen zachována. Štěrková plocha je pečlivě uhrabávána a vytváříme na ní i ornamenty. Její dominantou je břidlicový kámen, který spolu s malým javorem vytváří základní kompozici protikladu živé a neživé přírody. Aby byl kámen stabilní, je usazen v betonovém loži.
Při realizaci rybníčku jsme samozřejmě narazili i na určité problémy. Poté, co byl vykopán a položena geotextilie, jsme se rozhodli sami natáhnout a svařit aquafólii. Nikomu to nedoporučujeme, protože následně musely být spoje pracovníky odborné firmy nejen převařeny, ale nakonec, po všech snahách zamezit úniku vody, fólie i vyměněna. V základu bylo jezírko naplněno pomocí cisteren vodou ze studen využívaných velkopopovickým pivovarem. Protože je ale třeba díky odparu vodu i dopouštět, využíváme starou studnu, která zůstala funkční i poté, co naše obec vybudovala vodovod. Koloběh vody v jezírku začíná na přítoku filtrované vody, který je ve formě malého vodopádu uschován pod střechou pavilonu za mostem. Na přítoku je nádrž hluboká cca 60 cm, dále se její dno svažuje do dvou tůní na protější straně, kde je hloubka zhruba 2 metry. Gulami se ze dna nádrže dostává voda do pískové bazénové filtrace, která stála původně uprostřed ostrova (dnes je umístěna za domem). Protože ale výkonem nestačila a neustále se zanášela, museli jsme problém čistoty vody řešit jinak. Zakoupili jsme dvě čerpadla OASE o výkonu 15.000 litrů / hodinu a umístili je do nejnižších bodů v tůních. Část vody je jimi nasávána přes skimmer a část přímo ze dna jezírka (poměr se dá redukovat). Dále je voda vedena potrubím po dně rybníčku do dvou mechanických filtrů (šterbinové s molitanovými matracemi)s UV lampami 75 W.
Tento způsob vybudování dodatečné filtrace je technicky velmi jednoduchý a můžeme ho doporučit každému, kdo se potýká s podobnými problémy jako my. V podstatě se dá říci, že nemusíte nic kopat, upouštět vodu či prořezávat fólii, protože celý systém osadíte na dno jezírka. Trochu nevzhledné jsou zpočátku pouze hadice, kterými vedete vodu do filtru, ale i ty po čase „chytí patinu“ a nebudou vidět. Protože se voda do jezírka vrací samotíží, museli jsme vyřešit i umístění filtrů nad hladinou. Z toho důvodu byl svépomocí postaven z dílů nakoupených v Hornbachu jednoduchý pavilon, který zmíněné filtrační nádoby nejen ukrývá, ale stal se i jednou z výškových dominant zahrady. Filtry se samozřejmě dají zapustit také do země, ale pak musíte zajistit nucený oběh vody. Účinnost mechanické filtrace na úplné vyčištění vody v našem jezírku ale nestačí, a tak ji kombinujeme s původní bazénovou pískovou. V rybníčku nepoužíváme žádnou chemii, hlavním kritériem kvality vody je to, jak se v něm daří vodním rostlinám a rybám.
Okrasné ryby jsme do hotového jezírka pořizovali bez jakýchkoliv znalostí chovu s tím, že musíme nejdříve vyzkoušet, zda v nádrži vůbec přežijí. První kapři koi pochází z Pohořelic, resp. z Hornbachu, kam tato moravská společnost okrasné ryby dodává a máme je dodnes. Samozřejmě že vyrostly a z původních 10–12 cm jsou na délce 35 – 40 cm. Postupně jsme k nim získávali další a v roce 2005 naše snahy korunovaly velkým chovatelským úspěchem - kapři koi se nám vytřeli! Malí kapříci v nádrži tedy pochází z našeho chovu, někteří ale nejsou dostatečně vybarvení, což přičítáme určité barevné nestabilitě matečných eurokoi. V současné době máme v okrasném jezírku 3 karase, 2 ostroretky, 17 velkých kaprů koi, 25 mladých nevybarvených a asi 30 mladých vybarvených nishikigoi. Ryby zimujeme v přirozeném prostředí, nevzduchujeme, používáme pouze dvě topítka, na hladině každé tůně jedno.
Možná jsme na začátku, možná v polovině naší cesty, a tak příznačným mottem pro naše snahy o život v harmonii s přírodu verš z "Píseň o polovině" čínského básníka Li Miau: „Co může býti lepší, než žíti na poloviční cestě mezi městem a venkovem, mít chatrč mezi proudy a horami, být zpola učencem a zpola rolníkem…“, říkají závěrem manželé Machačovi.
