redakce 27.01.2024 bonsaje

Azalky Honzy Kalivody

Jako vzpomínku na člověka, který těmto rostlinám zasvětil celý svůj život, přinášíme reportáž z jeho království. Odešel do bonsajového nebe, odkaz ale zůstává...

Azalkový král, jak se Honzovi mezi milovníky bonsají přezdívalo, začíná své povídání malou vzpomínkou na školní léta: "Těmto úchvatným rostlinám se věnuji od doby, kdy jsem začal studovat Střední zemědělskou školu obor zahradník v Děčíně Libverdě. Už tehdy mě tyto kvetoucí diamanty zaujaly a k těmto létům se váže i zrod mé malé sbírky, kterou dnes můžete vidět v našem rodinném zahradnictví. Rostliny rodu Rhododendron mi učarovaly svou neuvěřitelnou rozmanitostí, a to jak barvou květenství, tak i habitem a bezproblémovou, velice jednoduchou kultivací.

Honza Kalivoda, pohled na část sbírky azalek

AZALKY SE PŘEDSTAVUJÍ A OPRAVUJÍ BLUDY

Do této skupiny rostlin patří jak velké, tak i malé či středně vzrůstné druhy, které drží listy celoročně nebo je různým způsobem na zimu shazují. Nejvíce fascinující jsou ale barvy, variabilita a tvary květů. A jako profesionálního zahradníka mě láká dodnes fakt, že se jedná o tak trochu „exotické diamanty“ našich zahrad, dřeviny, které nerostou na každém stanovišti. Pokud se ale o ně umíte řádně postarat, splníte pár kultivačních zásad, bohatě se vám za vaši péči a starostlivost odmění.

Ještě, než si budeme o azalkách a jejich pěstování povídat, je třeba uvést některé věci na pravou míru. Tyto rostliny řadíme do rodu Rhododendron, český název je pak pěnišník. To je rod, který náleží do čeledi vřesovcovité a zahrnuje v sobě více jak cca 1000 druhů a obrovské množství nejrůznějších variet i kultivarů. A to nepočítám japonské odrůdy Rhododendron indicum var. ´Satsuki´ atd. Pěnišníky jsou většinou keře, vzácně i větší stromy dorůstající výšky od 10 cm do zhruba 5 metrů i výše. Největší Rhododendron giganteum může být ale vysoký více jak 25 m.

Pěnišníky jsou buď opadavé, poloopadavé, anebo stálezelené rostliny, oblíbené hlavně pro své květy, jež mohou být různých barev od bílé přes odstíny červené až po fialovou. Milovníci miniaturních bonsají anebo skalničkáři by pak měli vědět, že existují i tzv. botanické druhy azalek, které mají miniaturní lístečky a velice malé květy. Co se týče opadu listů některých druhů, neznalí pěstitelé si většinou myslí, že se jejich rostlině nedaří a snaží se nějak zasáhnout. Předpokládají, že je napadena třeba škůdcem či chorobou, že strádá, protože nemá vhodné stanoviště, popř. jí chybí živiny či správné pH. To je dáno vizuálními projevy, kdy před opadem listů tyto žloutnou a tvoří se na nich černé nebo hnědavé skvrny. Přitom se ale jedná jen o listy, které se nacházejí na loňských výhonech a ty zcela přirozeně dřevnatí s tím, že se nepotřebné asimilační plochy rododendrony zbavují. Je to podobné jako např. u borovic. Azalea japonica ´Satschiko´

JAK TO VŠECHNO ZAČALO


Azalek jsem kultivoval obrovské množství. Pokud se totiž do některého druhu rostlin zamilujete (to samé platí i pro příznivce japonských javorů nebo borovic) a propadnete-li jejich kouzlu, nastává něco jako profesionální deformace. Po určité době už ale musíte začít selektovat, protože všechny druhy a kultivary mít prostě nemůžete! Já mám výhodu v tom, že rostliny, které pro pěstování bonsají nechci anebo nemohu využívat, zařadím do prodejních kolekcí našeho rodinného zahradnictví. A díky tomu pak mohu shánět a vybírat jiné, pro které bych již jinak nenacházel místo.  

Azalky, kterými to vše kdysi začalo, jsem viděl poprvé u svého kamaráda ještě jako student zahradnické školy. Měl na tu dobu rozsáhlou a vcelku ucelenou sbírku a mně bylo nějakých 20 let, hlavu plnou ideálů. Již v této době jsem byl ale zahradník, který uměl rod Rhododendron množit, takže jsem bez problémů získal svůj první výchozí materiál. A tím moje azalková kariéra začala...

O tom, že tyto kvetoucí dřeviny skutečně pěstovat umíme, svědčí i fakt, že v rámci rodinného zahradnictví, které jsem před léty předal coby nové nastupující generaci synovi Radkovi, jich máme asi tři až pět tisíc. A teď asi pochopíte, že z tohoto množství není problém v určitém stádiu vývoje, velikosti, rozpracovanosti i bohatosti koruny najít jedince, kteří se hodí pro doplnění bonsajové sbírky a pěstování v miskách.Azalea japonica ´Orlice´

VÝSEVY JAKO ZÁKLAD?

Pokud mluvíme o rododendronech, nemůžeme vynechat tzv. Jelínkovy azalky. Ty vycházejí z Rhododendronu simsii a průkopníkem šlechtění těchto krásných kyselomilných rostlin je profesor Jelínek, který na nich pracoval již od roku 1940. Pojmenovával je po československých řekách, např. Otava, Blanice, Vltava, Morava, Labe nebo Orlice. I mě se lidé často s nadsázkou ptají, jestli nemám nějakou Kalivodovu azalku. To ne, ale na šlechtění nových kultivarů jsem se kdysi podílel. Všichni, kdo se snaží nové odrůdy vyšlechtit, ví, že je to poměrně komplikovaná, složitá a časově velice náročná práce. Já začínal s výsevy, kde je problém v tom, že po roce získá člověk 2-3 cm velké rostlinky, u nichž pak musí 3-5 let čekat na to, než vykvetou. A pak podle kvality květu, velikosti, barvy a dalších parametrů je musí selektovat – vybírat vhodné jedince, kteří se nadále množí a opět prochází selektivním výběrem. A tak to jde pořád dokola. Množství „odpadu“ je obrovské, protože až 90 % rostlin je třeba z procesu šlechtění vyloučit. A proč? Jednoduše řečeno proto, že rostliny nemají kvalitu, kterou si šlechtitel představuje, za všechny sledované parametry mohu jmenovat např. špatně vybarvené květy. A tak se stane, že ze 100 kusů azalek vyberete třeba jen jednu, dvě nebo maximálně tři dalšího šlechtitelského procesu schopné rostliny. Azalea japonica ´Palestrina´

PĚSTOVÁNÍ PODLE HONZY KALIVODY


V žádném případě nemohu doporučit nákupy v nějakém hobby marketu nebo zahradnictví, které se specializuje na dovoz rostlin ze školek v Itálii nebo Holandsku. Tyto azalky, ať chceme nebo nechceme, nejsou navyklé na podmínky středoevropského klimatu a v převážné většině po první zimě odcházejí, zejména pro nevhodné kultivační podmínky. Jejich kondice totiž není taková, jakou bychom u nás potřebovali a nejsou rovněž přizpůsobeny naším klimatickým podmínkám. V našem zahradnictví rostou i některé druhy Rhododendron indicum var. ´Satsuki´ venku, je to ale proto, že jsem jim upravil podmínky pěstování. Z výše uvedených důvodů nakupujte rododendrony u našich zahradníků, protože ti pracují převážně s tuzemským materiálem, který byl vyšlechtěn v našem podnebím pásmu, ve kterém tyto rostliny dokáží bez problémů prosperovat při našich klimatických podmínkách. Azalea japonica ´Stewartstonian´

STANOVIŠTĚ


Asi nejzákladnější je, aby měla azalka odpovídající stanoviště. To se nejlépe odvodí od toho, kde je tato rostlina doma (to platí nejen u rodu Rhododendron). Rododendrony rostou běžně na okrajích lesů nebo v řídkých porostech, což znamená polostín, vláhu, vlhčí vzduch i mikroklima, hrabanku, kyselou půdu a samozřejmě i částečné oslunění, které přispívá ke zdárnému růstu. Kyselost půdy nebo pěstebního substrátu je základ, ostatní parametry stanoviště mohou být třeba i o trochu jiné než ideální. Pokud se rozhodnete azalky pěstovat, a myslíte to vážně, jistě se vám nejedná o pomíjivou krásu na 2-3 roky. Pak je opravdu nutné zajít k pěstiteli, který azalky množí a kultivuje v našich podmínkách, tam si určitě vyberete. Základem úspěchu je kromě kvalitních rostlin i to, aby měla azalka kyselý substrát. Toto zajistit není nic složitého. Pokud máme na zahradě běžný půdní profil, vykopeme jámu zhruba 0,5 x 0,5 x 0,5 m. Je-li někde jílovité podloží, kopeme hlouběji, do jámy dáme hrubou drenáž a na ni nějakou geotextilii, aby propouštěla vodu. Na tu pak vrstvu drenáže z křemičitého hrubšího písku bez příměsí jílu a navrch dosypeme kyselý substrát. A můžeme sázet.

Velká jáma je naprosto zásadní, protože azalka je tzv. kyselomilná rostlina. Pokud narazí svými kořeny na běžnou zásaditou půdu, což se u malých výkopů, větších než květník, běžně stává, začne po roce až dvou chřadnout. To z toho důvodu, že příměs vápna jí nesvědčí, tyto rostliny jsou přísně vápnostřežné. Do takto připravené jámy dávám rašelinu a přidávám pouze čistý ostřejší křemičitý písek (ten na výrobu betonových směsí), někdy též malý díl perlitu. Hrabanku ani jinou zeminu z lesa v návaznosti na zavlečení možných patogenů nepoužívám. Azalka by měla mít z hlediska nároků na pěstování pH 3,5-4 max. 5. Pokud máme takto kvalitně připravené stanoviště, není problém, aby byly azalky nejen v polostínu, ale i na plném slunci. To jim při správné kultivaci nevadí, daleko větší problém je, pokud rostou v nekvalitní těžké a mokré půdě, popř. v zemině, která má jiné než kyselé pH. Azalea japonica ´Stewartstonian´

ZÁLIVKA A HNOJENÍ

Co se týče zálivky, tady dělají lidé opět spoustu chyb. Čerstvě vysazené rostliny zalévají málo, popř. jim opomenou doplňovat vodu vůbec. Problém je v tom, že azalky mají kořenovou soustavu pod povrchem země uloženou mělce, a hlavně letos nebo v loňských létech mohla voda i starším a dobře zapěstovaným rostlinám chybět. Na zálivku je ideální voda dešťová, pokud ji máte k dispozici, používejte ji. Co se týče hnojení, není to opět žádná věda, jen je třeba živiny opravdu doplňovat! Já sám používám hnojiva pro kyselomilné vřesovištní rostliny (rododendrony, azalky, borůvky, vřesy, vřesovce aj.).Azalea japonica ´Diamant Rot´

AZALKY V MISKÁCH ANEBO KONTEJNERECH

V základě stejnou, ale přece jen trochu specifickou je oblast pěstování azalek v miskách. Tady vycházíme z toho, že rostliny v nádobách mají nižší vrstvu substrátu, který může více prosychat. Musíme tedy volit jinou, speciální zeminu, a hlavně ohlídat zálivku. Proto je asi lepší, pokud bonsaje z azalek pěstujeme v polostínu, protože budou méně vysychat. Další pravidla péče jsou už ale shodná s pěstováním ve volné půdě na zahradě.

Důležitá věc, kterou musíme vědět, je ta, že azalka nemá kůlový kořen. Její kořenový bal je mělce pod povrchem, roste do šířky, nikoliv do hloubky, a vytváří hodně velké množství vlásečnicových kořenů, které jsou poměrně choulostivé a náchylné na přísušky. Pokud bychom se podívali na poměry nadzemní a podzemní zelené hmoty, můžeme říct, že azalka, která je vysoká například jen 15-20 cm, má při správném pěstování kompaktní kořenový bal, který může jít až do hloubky 30 až 40 cm. To znamená, když si předem připravujeme materiál na pěstování azalkových bonsají, je důležité jednou za 2-3 roky rostliny vyndat, kořenový bal rozčesat, vyčistit a podle potřeby zkrátit. Azalea japonica ´Blanice´

BEZ RAŠELINY TO NEJDE, TAK JAKÝ SUBSTRÁT?

My pro pěstování azalek používáme rašelinu, které je několik typů. Osvědčila se nám tzv. bílá, která se k nám dováží z Litvy. Vyznačuje se tím, že je hrubší, má delší a silnější vlákna, což je pro azalky oproti jemné vrchovištní anebo vřesovištní lepší. Předpěstovávání výchozího materiálu můžeme provádět několik let ve volné půdě, až do momentu, kdy už máme kmen, který je dostatečně silný anebo nejsme schopni déle čekat, což je u bonsajistů velice oblíbená vlastnost. Vyzvednuté azalce na jaře upravíme kořenový bal i nadzemní část a zasadíme ji do předem připravené větší misky. Co se týče zeminy, většinou používáme to, co nám přináší nabídka bonsajového trhu. To znamená kanumu, což je velice dobrý substrát (kyselý jíl používaný Japonci několik staletí), ale jenom pro amatérské pěstování. Máte-li ve své sbírce jen několik málo azalek, jde to, já bych se ale při svém počtu rostlin nedoplatil! A tak míchám dohromady 4 díly rašeliny, 2 díly křemičitého praného písku a občas přidávám také 1 díl perlitu. Co se týče zásobního hnojení, to možná svůj význam má, my staří zahradníci ho však většinou nepoužíváme a postupujeme podle jednoduchých pravidel.

Po přesazení by měla azalka během 14 dní až 3 týdnů řádně zakořenit. Za tuto dobu kořenový bal zregeneruje a na jeho konci se objeví až centimetrové bílé špičky. To je známka toho, že vše proběhlo tak, jak má, kořeny startují novou činnost a my začínáme rostlinu zásobovat v pravidelných intervalech živinami. Co se týče periody hnojení, tuto kultivační činnost provádíme opakovaně jedou za 7–10 dní, přičemž se přizpůsobujeme průběhu počasí. Díky tomu, že jsou v posledních létech teplé a slunné podzimy, hnojili jsme v loňském roce ještě v druhé polovině října. Azalea japonica ´Orlice´

AZALKY MUSÍ OHROMIT ZÁPLAVOU KVĚTŮ

Pokud chceme, aby nám azalky krásně kvetly, musíme je chránit před povětrnostními podmínkami. Na některých fotografiích je vidět, že se moje rostliny nacházejí pod pergolou. To je z toho důvodu, že v době, kdy tato reportáž vznikala, se u nás vyskytovaly silné přívalové deště, které dokáží azalkové květy spolehlivě během několika mála minut zlikvidovat. Po odkvětu těchto úchvatných krásek nastává pro mě velice náročné, ale nesmírně důležité období, musí se odstranit všechny semeníky. A také provádím prostřih. Já jsem schopen ošetřit tak 3-8 azalek za den, celkem jich musím ostříhat kolem cca 500 ks. V této nelehké práci mi pomáhá celá rodina, zapojit se musí opravdu každý! Následně se o azalky starám výše uvedeným způsobem, připomenout bych měl snad jen chemické postřiky, které je třeba provádět preventivně 2x do měsíce. Honza Kalivoda je mezi azalkami ve svém živlu…

CO S AZALKOU V ZIMĚ?


Důležitou etapou práce s kvetoucími azalkami je zimování. Tady se dělá obecně spousta chyb, protože lidé tuto problematiku buď přeceňují, nebo zase naopak podceňují. U nás mladé azalky zůstávají venku, do studeného fóliáku schovávám pouze bonsaje z nich. Není to ale z toho důvodu, aby nezmrzly, nýbrž proto, že jim v zimě vadí vysušující větry (snadno díky nim může odejít větvička, kterou v naší kompozici potřebujeme), ty totiž zbavují rostlinu vláhy. Na tomto místě je tak třeba opět zopakovat starou pravdu, a sice že rostlina v zimě nezmrzne, ale usychá!

JEDNODUCHÝ KALENDÁŘ PRACÍ


Pokud bychom si chtěli u těchto rostlin udělat nějaký kalendář prací, začneme logicky tím, že na jaře vyndáme azalky ze zimoviště. Já z nich v prvé řadě odstraním zapomenuté staré listy, v podstatě ponechám jenom jakousi „růžičku“ pod květními pupeny. Pokud bych listy na rostlině ponechal, začnou postupně uvadat, žloutnout, následně případně černat a budou se na nich tvořit „fungy“ (skvrny). Na listech totiž mohou zůstávat zárodky houbových patogenů, přezimovat zde mohou např. svilušky, popř. jiný škodlivý hmyz. Tato práce je poměrně pracná, ale vyplatí se! Já listy buď štípu nehty, nebo používám malé bonsajové nůžky s krátkou čepelí.

U některých azalek, které jsou v intenzivním růstu, stříhám i poupata, protože u rostlin, které zatím jen tvaruji do zamýšlené podoby, je kvetení hodně vysilující. Pokud si vyberu nějakou azalku za účelem vytvoření bonsaje, bez „pardonu“ ji minimálně dva roky stříhám a zásadně nenechávám žádné květy. Tento na první pohled necitlivý způsob řezu je velice důležitý jak pro budoucí zapěstování zelené hmoty, tak i sílení kmene.

Během květu azalky nehnojíme, důvod, proč to nedělat, je velmi jednoduchý. Budeme-li v této periodě růstu rostlinám dodávat živiny, většinou se stane, že tzv. podrostou. To znamená, že pod květními pupeny se probudí drobné spící pupeny, zárodky nových výhonů. Ty se pak začnou vyvíjet, koruna se zazelená a pohled na květy není hezký. Následně po odkvětu je třeba ostříhat semeníky, jinak se azalka vysílí.
 
Pokud se stane, že azalka namrzne, je to to samé, jako když vám zmrzne narašená meruňka, javor anebo habr. Poškozené části zčernají, uschnou, my musíme vzít do ruky nůžky a tam, kde se dělí mrtvá a živá hmota, výhony prostě ostříhat. Pokud není poškození fatální, začínáme s tvorbou koruny znova od začátku, protože z původní azalky zbyl jenom kmen a silnější kosterní větve. Pár let na to pak máme co dělat".

O své azalky nemusí mít Honza žádné starosti. Jak říkával, moje zlatíčka, vnoučata, následovníci...

Tak ať vám vaše azalky rostou, bohatě kvetou a dělají radost. To by vám Honza jistě popřál, kdybyste se potkali. Podívejte se na jeho diamanty, tak s láskou azalkám říkával. Fotografie pocházejí z roku 2019.