Suiseki – dó, cesta za poznáním umění kamenů...

S uměním suiseki jsem se poprvé seznámil v roce 1995, v době, kdy jsem byl na druhé prázdninové stáži v Bonsai centru Schinznach a u Piuse Nottera ve Švýcarsku. V té době zrovna zpřístupnil veřejnosti svou sbírku suiseki z celého světa a vydal obrazovou publikaci Die Suiseki – Kollektion von Pius Notter. To mě inspirovalo natolik, že jsem se po návratu ze Švýcarska pustil do hledání vhodných kamenů. Mezi první suiseki mé sbírky patřily dva překrásné černé kameny, které jsem dostal od paní Sumiko Nishizawa a které vlastním dodnes.

Podložky pro své kameny jsem si nechával nejdříve dělat, ale protože si myslím, že výroba daiza není jen „uměleckou truhlařinou“ a že je třeba při ní pochopit i význam jejího vzájemného spojení s kamenem, pustil jsem nakonec do jejich výroby sám.

Postupně jsem získával potřebnou praxi a moje sbírka suiseki se začala rozrůstat. Své zkušenosti jsem se snažil postupně předávat i dalším zájemcům a společně s kolegy z Nadace Bonsai Academia připravil i zajímavou prezentaci suiseki, která se konala na podzim roku 2000 v prostorách Loveckého zámečku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. S touto výstavou byla spojena i přednáška M. Pauliho, se kterým jsem se později pravidelně setkával ve Švýcarsku nebo na evropských akcích. U něho jsem se inspiroval klasickým japonským pohledem na suiseki, který preferuji dodnes.

Mezi nejtěžší fázi své suiseki – dó (cesta za suiseki) považuji zvládnutí výroby podložek pro kameny. Práce na podložkách byla ze začátku těžká, neuměl jsem vládnout dlátem, ale postupně jsem se vše ze základů řezbařiny naučil. Myslím, že je důležité, aby si podložky pod suiseki dělal člověk sám, protože jen majitel kamene přesně ví a vycítí, co v daném suiseki hledá, co je třeba doplnit popř. potlači.

I když nejsem prvním, kdo kameny pro suiseki u nás měl, považuji se za jakéhosi „pionýra“, který systematicky, kousek po kousku, hledal a dával dohromady ucelené informace o tomto asijském umění. Suiseki jsem pravidelně i prezentoval a díky majiteli Hotelu Beseda Bonsai v Praze V. Wiesnerovi připravil v roce 2001 první samostatnou výstavu suiseki u nás. Následně se pak začaly suiseki vystavovat i na bonsajových výstavách (regionální, ČBA, Kongresové centrum Praha) a nebyly to jen moje kameny, ale i exponáty jiných nadšenců, se kterými dodnes úzce spolupracuji.

Současně s propagací suiseki na domácí bonsajové scéně jsem se snažil zúčastňovat i výstav v zahraničí. Své první kameny jsem vystavoval na výstavě Evropské suiseki asociace ve Franciii a od té doby jsem žádnou tuto akci nevynechal. Zároveň jsem do ESA vstoupil a v současné době jsem členem výboru. Jako jediný Čech jsem vystavoval i na výstavě Světového bonsajového kongresu v Mnichově a následně jsem získal hlavní cenu výstavy ESA v Itálii za nejlepší aranžmá, kterou uděloval mezinárodní bonsai klubu BCI . Další z mých kamenů byl zároveň oceněn 1. cenou Italské suiseki asociace (A. I. A. S.). V současné době se snažím svou sbírku suiseki dále zkvalitňovat a jsem přesvědčen o tom, že není důležitý počet kamenů, ale jejich kvalita.

Rady pro začínající sběratele suiseki

a) než začnete kameny systematicky sbírat, získejte o nich prvotní informace. Jako základ Vám může posloužit kniha „Bonsai nejen v paneláku“, kterou vydalo v roce 2004 BC Libčany a kde jsou suiseki v základu popsány nebo internet, Facebook...

b) pro začátek seberte kamenů raději více než méně. Po jejich očištění se snažte nacházet jejich přednosti a zkuste je zařadit do některé z kategorií.

c) pro své kameny se snažte udělat dai sami. Jen majitel kamene dokáže přesně určit to, co má daný exponát vyjadřovat. Tomu je pak nutné přizpůsobit i výrobu podložky.

d) nedejte na první pohled. Kameny neustále prohlížejte a snažte se v nich objevit nové a nové hory, postavy, zvířata nebo další objekty. Možná budete překvapeni, kolik možností pohledů na jeden kámen je!

e) učte se správné prezentaci. Ke správnému vnímání suiseki patří totiž i odpovídající stolek, pozadí, doplňkové rostlin, popř. svitkové obrazy.

f) neustálé vzdělávání by mělo být samozřejmostí. Snažte se navštěvovat nejrůznější výstavy, čtěte časopisy a sledujte „kamenářské“ stránky na internetu. Brzy zjistíte, že „není kámen jako kámen“ a že se vám na rozdíl od japonských líbí třeba více korejské nebo čínské suiseki.

g) nejdůležitější rada na závěr: nebojte se vyslovit svůj názor na určitý kámen a diskutovat o něm se svými třeba i zdatnějšími kolegy. Umění suiseki je o vnímání krásy kamenů, které jsou součástí živé přírody a tudíž i velice proměnné...